Author Archives: Klara Vecerova

Plány do budoucna.

Další kurz je u konce a já už vyhlížím jeho pokračování. Zapsala jsem se bez váhání do navazujícího, a to opět v DeutschAkademie. Příští týden tudíž začínám znovu.

V učení němčiny chci a potřebuji pokračovat. Chci ve Vídni žít, pracovat a taky rozumět lidem okolo sebe, nejen když se zamíchám do skupinky českých nebo slovenských turistů.

Mým cílem je tedy učit se neustále, prožívat svůj život naplno, hodně cestovat, smát se a žít v blízkosti milovaných lidí.

„Einfach, Ich möchte schönes Leben leben.“

“Dnes jsme psali test”

V posledním týdnu kurzu se obvykle píše test. Je to možnost zjistit, co se člověk naučil a co v hlavě bohužel nezůstalo. Zároveň je to i zpětná vazba pro vyučující, v jakém stavu se nachází její skupina.

Dnešní test dopadl uspokojivě. Chyby tam samozřejmě byly, ale nebylo jich závratně mnoho. Největší problém mi od samého začátku dělají členy. To se ukázalo i v dnešním testu. „Der“, „die“ nebo „das“? Stále si nejsem jistá. Čeština mi nepomáhá, spíše mě někdy svádí ke špatné volbě. „To“ nůž (das Messer) a „ta“ hrad (die Burg)?

Prostě musím cvičit, stále dokola. Určitě se jednoho dne dostanu do stavu, kdy správný člen „ucítím“. Určitě to ale bude trvat ještě dlouho.

Každodenní procvičování

Většinu hodin začínáme procvičováním. Někdy opakujeme učivo z předchozího dne a někdy zase testujeme naši celkovou slovní zásobu a schopnost vytvářet otázky a sestavovat odpovědi.

Věrným pomocníkem při procvičování je nám žlutý balonek. Komu se do rukou dokutálí, ten je na řadě. Po ránu tak probouzíme nejen mozkové závity, ale i zbytek těla. Balonek je pozitivně naladěn a nelze se na něj proto zlobit, když přinese těžké slovíčko nebo záludnou otázku.

Tahle forma procvičování se mi velmi zalíbila. Hodiny díky ní začínají dymanicky. Balonek bystří naši pozornost a navozuje veselou atmosféru.

“Ich bin Anfänger”

V učení němčiny jsem na začátku. Udělala jsem velký pokrok, ale na něco stále nestačím. Dostávám se tak celkem snadno do legračních situací.

Už jsem například zcela nechtěně dojela do jiné konečné stanice tramvaje, než jsem původně zamýšlela, protože jsem nerozuměla hlášení. Taky jsem hrkáním s kelímky v oddělení mléčných výrobků vybírala ten, jehož zvuk odpovídal smetaně. Místo rajčatového protlaku jsem koupila nakládaná rajčata a s opravářem jsem si závadu na troubě vysvětlovala posunky.

Je třeba si říct: „vždyť o nic nejde“. Z drobných klopýtnutí na začátku není třeba věšet hlavu. Všechny ty situace byly vlastně legrační.

„Frage des Tages“

Gehst du zum Arzt, wenn du dich krank fühlst oder versuchst du dich selbst gesund zu pflegen?

Tématem dnešní hodiny bylo zdraví. Ke zdraví se váže nemoc, lékařská péče, lidské tělo a také například výživa. Ke všem těmto oblastem jsme si dnes objasňovali slovíčka a snažili se z nich skládat věty.

Nových slovíček nebylo málo. S jejich zapamatováním se budeme muset ještě poprat. Dnes jsme se je pokoušeli využívat ve větách, které druhým něco radí, navrhují nebo o něco prosí.

Snažili jsme se býti co nejzdvořilejší, a proto jsme používali Konjunktiv II sloves „können“ a „sollen“.

„Gehen Sie zum Arzt!“

„Sie sollen zum Arzt gehen.“

„Sie sollten zum Arzt gehen.“

Víte také, čím se tyhle věty liší?

Kam s ní(m)?

Možná vám tahle otázka něco říká. Sice nejsem slamník, ale také je potíž „kam se mnou“.

Hledám si ve Vídni práci a není to popravdě vůbec snadné. Bez znalosti němčiny nelze předpokládat, že to snadné bude.

Už jsem absolvovala tři pohovory v němčině. Musím říct, že to zatím není nic příliš příjemného. Má znalost němčiny se pohybuje někde kousek nad úrovní A1. Považuji za veliký úspěch, že chápu, na co se mě potenciální zaměstnavatelé snaží ptát. Horší je to s mými odpověďmi, které okamžitě prozradí úroveň mých jazykových schopností.

Každý z pohovorů je velikou zkušeností. Zatím nebyl ani jeden úspěšný, ale jsem teprve na začátku. A jak mi neustále opakuje kdosi mně velmi blízký, je třeba k tomu přistupovat s nadhledem, nic neočekávat a brát to spíše jako příležitost mluvit německy.

Nejlepší káva ve městě.

 

Vídeň je plná krásných kaváren. Od malinkých, zaměřených třeba na výrobu cupcakes, až po ty obrovské, tradiční, ve kterých si můžete poručit pravý vídeňský sachr dort. Milovníci kávy jistě najdou takovou, která bude vyhovovat jejich vkusu.

Já osobně mám kávu velmi ráda. Šálek dobré kávy vypitý v pěkném prostředí mi dokáže pozvednout náladu. Jedno místo, jako stvořené k pomalému pití kávy, jsem objevila nedaleko svého domu.

To místo není kavárna, ale park. Jmenuje se Augarten a najdete ho v druhém okrsku. Tenhle park je pozoruhodný dvěmi protileteckými věžemi. Co je ovšem důležitější, je v něm spousta krásných zákoutí, kde můžete rozložit deku a užívat si z domova přinesené nebo v nedaleké kavárně zakoupené kávy.

Kanál, který stojí za vidění!

Místo, které byste neměli ve Vídni minout, je Donaukanal. Tenhle „kanál“ není žádnou stokou. Je to mezi lidmi velmi oblíbený cíl procházek.

Kromě toho, že si zde můžete sednout na břeh a pozorovat plynoucí vodu či provoz na řece, se také můžete zastavit v některém ze zdejších barů na něco k pití či k jídlu nebo můžete obdivovat sgrafita a vystavené skulptury podél břehu.

Pokud snad marně hledáte místo, kde to „žije“, určitě se vydejte sem.

Každodenní motivace.

Mám cíl, a to využít svůj pobyt ve Vídni k tomu, abych se naučila plynně hovořit německy. Vím, že je to vysoký cíl. Mám ovšem velikou motivaci.

Především se nerada vzdávám a mám neustálou potřebu se rozvíjet, učit se a obohacovat svůj život. Kromě toho chci nějaký čas žít ve Vídni a užívat si nepřeberných možností, které tohle město nabízí.

Velmi podstatnou motivací je také skutečnost, že tu nejsem sama. Každý úspěch i neúspěch, každý nově objevený kout města a každou prožitou příhodu můžu sdílet. To je pro mě velmi důležité.

Pokrok je vidět.

Každý den je vidět, že se má němčina zlepšuje. Uvědomím si to vždycky, když se podívám na plakáty podél cest nebo když se například zaposlouchám do hlášení ve vlaku. Já tomu začínám rozumět.

Pokaždé mám velikou radost. Nedávno mě má rodící se němčina zachránila z velmi zpožděného vlaku a přiměla mě přestoupit na metro. Už chápu plakáty s pozvánkami na festivaly a vím, kam si zajít pro nejlepší zmrzlinu nebo který jogurt je nejchutnější. V obchodě rozumím dotazům na vlastnictví klubové karty a dokáži si objednat kávu s sebou.

Každá z těch maličkostí mě dokáže hodně povzbudit a potvrdit mi, že mé usilí není marné.

Die beste Sprachschule in Wien

Správná volba.

Nabídka jazykových kurzů ve Vídni je velmi široká. Je těžké se rozhodnout, který bude tím nejlepším. Někdo se možná rozhoduje podle ceny, někdo podle místa výuky, někoho zajímá hlavně velikost skupiny nebo dostupnost kurzu v preferovaném čase.

Moje rozhodování trvalo přibližně týden. Porovnávala jsem jednotlivé nabídky a hledala to ideální pro sebe. Doptávala jsem se na doporučení ostatních a hledala nejrůznější ohlasy a recenze kurzů.

Nakonec jsem si vybrala DeutschAkademie. Rozhodující byla kladná doporučení ostatních, velmi dobrá dostupnost a vstřícné jednání zaměstnanců při vyřizování rezervace kurzu. Se svým rozhodnutím jsem velmi spokojená. Dostatečným důkazem je jistě to, že v DeutschAkademie nyní absolvuji již třetí kurz v řadě.