Během dvou měsíců, co jsem ve Vídni, jsem navštívila několik pěkných míst mimo město. Ačkoli mám tendence naddržovat České republice, musím uznat, že Rakousko je krásné. Vysoké vrcholky hor, nádherně modrozelená jezera a průzračné horské říčky. Vše jako vystřižené z plakátu.

Tím nejkrásnějším místem, které vřele doporučuji k návštěvě, je pro mě Wolfgangsee a jeho okolí. Tohle krásné jezero se nachází přibližně tři hodiny jízdy z města. Nejkrásnější pohled na ně je z vrcholků okolních hor.

Sbalte si proto batoh, vyšplhejte na jeden z blízkých kopců a užívejte si výhledy na velmi hezký kousek téhle země.

Moje německá slovní zásoba roste každý den. V kurzu se denně naučíme kolem třiceti nových slovíček. Je to hodně a je problém všechny udržet v paměti.

Vždycky jsem si ráda četla. Napadlo mě, že bych tenhle svůj koníček mohla zkusit vyu

žít k učení slovíček. Zaregistrovala jsem se ve Vídni do městské knihovny a krom jednoho regálu s českými knihami, který mě mimochodem hodně potěšil, jsem objevila krásy dětského oddělení.

Dětské knížky plné obrázků a jednoduše formulovaných příběhů. To je to, co mi pomáhá. A tak si čtu o hrochovi s křídly, třech malých medvídcích nebo například o tajuplném červeném balíčku. Knihovna je podobných příběhů plná. Nová slovíčka,

která díky nim objevuji, se mi pamatují mnohem lépe.

Vídeň je velké město a leckterého milovníka přírody může představa žití v něm vyděsit. Sama pocházím ze středně velké vesnice a patřím mezi ty, kteří přírodu k životu potřebují. Svého rozhodnutí přestěhovat se do Vídně však rozhodně nelituji.

Vídeň je „zelené“ město. Už na první pohled si toho všimne snad téměř každý. Po celém městě se nachází velké množství parků. Od těch menších, přímo v historickém centru, až po ty obrovské, z centra dobře dostupné veřejnou dopravou. Náročnější milovníci přírody si na své přijdou kousek za Vídní. Necelá hodina jízdy dělí město od hor, jež se tyčí do více než dvou tisíců metrů nad mořem. „Zelená“ je z Vídně naštěstí na dohled.

Spousta lidí jistě ve Vídni žije, aniž by uměli německy. Některým stačí pouze malá znalost jazyka, aby si obstarali své každodenní záležitosti. Já bych se ovšem ráda ve Vídni usadila a našla si práci ve svém oboru, což je mimochodem sociální práce. V mém případě to tedy rozhodně bez němčiny nepůjde.

A tak se každý den poctivě učím. Od pondělí do čtvrtka trávím dopoledne v DeutschAkademie. Ve volných dnech a po odpoledních se učím slovíčka a připravuji se na další hodiny. Němčině věnuji spoustu času, ale díky způsobu výuky a skvělé učitelce, je to vlastně zábava. Není se čeho obávat, jen je třeba „skočit do vody“.

Jmenuji se Klára. Do Vídně jsem se přistěhovala před dvěma měsíci ze své rodné vesnice ve východních Čechách. Definitivně jsem se rozhodla přestěhovat se začátkem tohoto roku. S přítelem, který již v té době ve Vídni pracoval, jsme si trochu obtížně, ale nakonec úspěšně našli nové společné bydlení. Dala jsem výpověď ze svého tehdejšího zaměstnání, objednala stěhovací auto, zabalila si všechny své věci a přihlásila se do intenzivního jazykového kurzu v DeutschAkademie.

Německy jsem před svým příjezdem do Vídně uměla pramálo. Ve škole jsem se učila pouze anglicky a rusky. Neznalost němčiny byla a stále je mou největší slabinou. Ráda bych ve Vídni v následujících letech žila a pracovala. Naučit se německy je pro mě velkou výzvou. První dva měsíce jsem v DeutschAkademie postupně absolvovala intenzivní kurzy A 1.1 a A 1.2. Zlepšení je nepřehlédnutelné. Bez váhání jsem se proto přihlásila do dalšího navazujícího intenzivního kurzu.