V učení němčiny jsem na začátku. Udělala jsem velký pokrok, ale na něco stále nestačím. Dostávám se tak celkem snadno do legračních situací.

Už jsem například zcela nechtěně dojela do jiné konečné stanice tramvaje, než jsem původně zamýšlela, protože jsem nerozuměla hlášení. Taky jsem hrkáním s kelímky v oddělení mléčných výrobků vybírala ten, jehož zvuk odpovídal smetaně. Místo rajčatového protlaku jsem koupila nakládaná rajčata a s opravářem jsem si závadu na troubě vysvětlovala posunky.

Je třeba si říct: „vždyť o nic nejde“. Z drobných klopýtnutí na začátku není třeba věšet hlavu. Všechny ty situace byly vlastně legrační.